Většina Newyorčanů nevolila prezidenta Trumpa. Ve městě převládají voliči demokratů v poměru 6:1. Newyorčané jsou ale také byznysmeni, finančníci a investoři. A ti se na prezidenta Trumpa dívají pragmaticky. Jeho metody sice považují za svérázné, ale zároveň uznávají, že se snaží řešit nerovnováhy ve světové ekonomice. A především s ním souhlasí v jednom – věří ve fundamentální sílu a světlou budoucnost americké ekonomiky.

Když se ti samí newyorští byznysmeni dívají na Evropu, převládá lítost z promarněné šance. EU je zklamaná z kroků prezidenta Trumpa, ale co dělala, když v Bílém domě seděl jí blízký a oblíbený Joe Biden? Po jednání o dohodě TTIP zbyla pachuť a konkrétního impuls pro transatlantický obchod nevzešel ani z Rady pro obchod a technologie. Evropská unie má poslední šanci se probudit. Pokud jí neprobudí ani trojí šok z ruské války, čínské konkurence a amerického prezidenta, tak už asi nic.

Trumpův ekonomický koktejl: vyšší cla, nízké daně, imigrační bariéry

Experti z Wall Street považují Trumpovu hru s cly za zástupný problém. Cla často slouží spíše k politickým cílům. Americký prezident deklaruje, že chce vrátit výrobu domů, ale s renesancí amerického strojírenství to nebude tak horké. Dnes je ve strojírenství 500 tisíc neobsazených pracovních míst a ve stavebnictví 300 tisíc. Málokdo z místních Američanů chce v těchto sektorech pracovat. A ti, co by chtěli pracovat, nejsou v USA vítáni.

Trumpova hra s cly je spíše symbolický problém.

Trumpova protiimigrační politika tak dříve či později narazí na ekonomickou realitu. Levné čínské výrobky se do USA budou dostávat dál jako reexporty z Vietnamu a jiných zemí. Americké byznysmeny víc znepokojují Trumpovy útoky proti vysokým školám a omezování zahraničních studentů na amerických univerzitách. To může podkopat konkurenceschopnost v dlouhém horizontu. V krátkém horizontu může jít o šanci pro EU či Kanadu, jak posbírat talentované mozky na své univerzity.

Byznysmeni chápou, že Trumpovi jde hlavně o uzavření „dealu“ před médii a voliči. Obsah je vedlejší. Japonsko a Indie se rychle dohodly, protože jejich lídři to s Trumpem umí. Ale to neznamená, že se z Indie a Japonska přes noc stali pionýři volného obchodu – pořád jde o velké protekcionistické země. Lídři (resp. lídryně) EU to s Trumpem bohužel neumí, vzájemná chemie nefunguje. U viceprezidenta Vance, zdá se, nejde pouze o chemii, ale přímo otravu z Evropy.

Evropě ujíždí vlak v umělé inteligenci

Technologičtí giganti (Alphabet, Google, Meta) masivně investují do umělé inteligence (AI). Šéfové těchto firem se nechali vidět na Trumpově inauguraci. K úspěchu ale nepotřebují vládu ani banky, neboť investují vlastní zisky. Evropě ujel vlak už v 90. letech s internetem, kdy Francie vyvíjela alternativní systém, který pochopitelně neuspěl. Dnes se něco podobné opakuje s AI, kdy řada EU regulací na ochranu soukromí z pohledu amerického byznysu brání inovacím. Ani Čína si s ochranou soukromí neláme hlavu a v některých oborech (face recognition) je na špičce.

Právě schválený zákon „Big Beautiful Bill“ snižuje daně a zavádí řadu dalších pobídek pro přesun výroby z Evropy do USA. K tomu je třeba připočíst již existující strukturální výhody americké ekonomiky (mladá demografie, velký kontinentální trh, levné energie). Pokud budou němečtí výrobci chtít prodávat auta v USA, budou je muset montovat v USA. Jejich fabriky v Texasu či Ohio budou brát subdodávky spíše z Mexika či Kanady, než z daleké Evropy. To je alarmující zpráva pro Česko a další sousední země, které svůj ekonomický model založily na subdodávkách do Německa.

Česko svůj ekonomický model založilo na subdodávkách do Německa.

S rostoucími mzdami, deglobalizací a rozpadem dodavatelských řetězců se dosavadní ekonomický model vyčerpal. České firmy až na výjimky nevyrábějí finální výrobky se světovou značkou. Startupy a další inovativní firmy buď prodají své duševní vlastnictví nadnárodním korporacím, nebo se přesunou do USA, protože v Evropě je brzdí rigidní pracovní trh a nedostatek rizikového kapitálu. Česko potřebuje rychle přejít na model s vysokou přidanou hodnotou – ekonomové tomu říkají druhá ekonomická transformace. Ta se ale děje ve složitém geoekonomickém a geopolitickém prostředí.

Druhá ekonomická transformace

Evropský průmysl zažil za poslední dekádu několik šoků – levná čínská konkurence, drahé energie po válce Ruska a naivní klimatická politika Bruselu. Jestli po těchto šocích ještě zůstal konkurenceschopný evropský průmysl, tak jeho zbytky budou vysány do USA. Mezeru na trhu ráda zaplní Čína, která levně dodá vše možné. Postupně může Evropu převálcovat i v dalších oborech. Díky automatizaci a robotizaci se desítky milionů Číňanů přesunou ze strojírenství do služeb. Čína zároveň masivně investuje do vědy a výzkumu. Soudruzi v Pekingu to zjevně dělají lépe, než soudruzi v Bruselu.

Strategie pro českou ekonomiku, je dvojí. Jednak bypassovat Německo a napojit českou vědu a byznys na USA přímo, abychom chytili americký rychlík. To však lze aplikovat jen selektivně (startupy se špičkovými řešeními v oblasti AI a kyberbezpečnosti, centra excelence a výzkumná pracoviště na kvantum, nanotechnologie, biotechnologie apod.). Pro masovou základnu české ekonomiky to cesta není. Tam je třeba rozhýbat pomalý evropský vlak. Doporučení Draghiho zprávy zní jasně: deregulace, více výdajů na vědu a výzkum, investice do infrastruktury, větší pracovní mobilita.

Evropský vlak se dostane na vedlejší kolej, nebo se rozpadne na různě jedoucí vagóny.

Bohužel, EU za poslední dekády ukázala, že jí jde lépe psaní zpráv, než akceschopnost. Než se evropský vlak rozhýbe, dostane se na vedlejší koleji. Nebo se rozpadne na rychlejší a pomalejší vagóny. Česku hrozí, že zůstane mezi těmi pomalejšími. Americká vláda nás ještě za prezidenta Bidena zařadila do druhé kategorie, pokud jde o vývoz špičkových čipů. NVIDIA nedávno oznámila, že v Evropě vytvoří technologická centra na výzkum AI. Bude to ale v Německu, Švédsku, Itálii, Španělsku a Finsku, nikoliv v Česku, Maďarsku či Rumunsku.

Evropský a americký způsob života

A pak je tu filozofická otázka, zda Evropa vůbec chce být jako Amerika ve všech ohledech? Do Ameriky ze starého kontinentu neemigrovali salónní intelektuálové, nýbrž dobrodruzi a rváči. Tyto vlastnosti se projevují pozitivně v americkém podnikání, tj. v dravosti a ochotě podstoupit riziko. Obrácenou stranou mince je, že v USA má kdekdo zbraň a málokdo zdravotní pojištění. Takže jinak slušný člověk může zemřít na úraz či nemoc, když ztratí zaměstnání a pojištění, nebo být zastřelen, když omylem vstoupí na cizí pozemek.

Green Deal a sociální stát nelze zkombinovat s  ekonomikou amerického typu.

Evropský a americký způsob života se prostě liší. Evropané nejsou připraveni se vzdát výsad, jako je podpora v nezaměstnanosti nebo všeobecné zdravotní pojištění. K tomu všemu se nezbavili sice bohulibých, ale drahých, cílů na ochranu klimatu. Pak ale nelze čekat, že evropská ekonomika bude stejně dynamická jako americká. Green Deal a sociální stát nelze zkombinovat s  ekonomikou amerického typu. A výdaje na obranu v řádu 5% HDP nelze zkombinovat s Grean Dealem ani sociálním státem bez dostatečné dynamické ekonomiky. Takže něco musí z kola ven. Evropa si musí vybrat, co to bude.